Zdravotnictví v ČR a potřeba reforem

Už léta se hovoří o špatném stavu českého zdravotnictví a potřebě reforem. Jak ale naše zdravotnictví funguje a kde může být „zakopaný pes“?

Základní principy českého zdravotnictví

Český zdravotnický systém a jeho financování stojí na dvou základních pilířích. Tím hlavním je existence veřejného zdravotního pojištění, tím druhým podstatně menším spoluúčast. Na rozdíl od jiných zemí všichni občané platí tzv. pojistné, kterým je celý systém financován. Jeho výše byla stanovena na 13,5 procent z hrubé mzdy. U jednotlivých osob je placeno různým způsobem, za každého je však odvedeno minimálně pojistné ve výši 1080 korun měsíčně. V případě studentů do 26 let, důchodců, žen na mateřské dovolené a dalších výjimek tuto částku neodvádí občan, ale stát.

Vybrané pojistné se shromažďuje na účtu Ministerstva financí, které následně prostředky přerozděluje mezi pojišťovny. Systém je tvořen soukromými pojišťovnami. I toto je v mnoha státech jinak. Český občan tedy ze zákona musí platit v podstatě soukromé pojištění. Z vybraných prostředků pak pojišťovna proplácí péči zdravotnickému zařízení, které ji pacientovi poskytne.

Pojištěnec vs. klient

Jedním ze základních problémů může být to, že soukromý subjekt nakládá s financemi státem vybranými. Zatímco u dobrovolně placeného pojištění je pacient klientem, o kterého se musí pojišťovna náležitě postarat, u pojistného vybraného státem je pacient pouze pojištěncem, který plní svoji povinnost. Pojišťovna tedy není nucena o pacienta tolik pečovat.

Hospodaření s vybraným pojistným

Pojišťovny vyplácejí z vybraného pojistného prostředky zdravotnickým zařízením za jejich úkony. Stále častěji se však objevují zprávy o neadekvátním přerozdělování financí. Dle některých zdrojů pojišťovny určitým zařízením řadu úkonů neproplatí, jiným však nadělí s větší štědrostí. Otázkou tedy je, jak hospodárně vůbec s prostředky naloží.

Problém státních zakázek

Státní zakázky ve zdravotnictví jsou téma samo o sobě. Cílem by přitom mělo být co nejhospodárnější využití prostředků. Maximum financí by se mělo promítnout do kvality a dostupnosti péče. Smyslem totiž není vytvořit krásné pracovní prostředí, ale co nejlépe pečovat o všechny pacienty, kteří to potřebují.

Nedostatek prevence

Ve vyspělých zemích přispívá k lepší situaci ve zdravotnictví jistě i fakt, že se více dbá na prevenci. Díky účinné prevenci se jednak zlepšuje zdravotní stav populace a potažmo životní úroveň, také se ale šetří náklady v budoucnu. Systém i jednotliví lékaři by tak měli podporovat prevenci a preventivní vyšetření. Na to se totiž vynaloží jen zlomek prostředků, které jsou nutné ke komplikované a bezvýsledné léčbě tam, kde se tomu dalo předejít.