Cestovní náhrady - na co máte nárok?

Co vše cestovní náhrady zahrnují

Cestovní náhrady sestávají ze dvou složek. Patří sem stravné, jehož výše závisí na zemi, kde se služební cesta uskutečňuje, a dále náhrady za využití soukromého vozidla a spotřebované pohonné hmoty.

Stravné

Výše stravného, které přísluší zaměstnanci na služební cestě, se řídí zákoníkem práce. Zákoník práce stanovuje základní rozmezí. Konkrétní výši pak určuje organizace ve vnitřním předpisu či kolektivní smlouvě, případně ve smlouvě pracovní. V každém případě je třeba dodržet minimální sazbu.

V případě, ze zaměstnavatel zaměstnanci na pracovní cestě zaručí bezplatné stravování v plném rozsahu, stravné se pak zaměstnanci neposkytuje. Pakliže je poskytnuto částečné bezplatné stravování, výše stravného se úměrně poníží.

Konkrétní sazba stravného se odvíjí od délky pracovní cesty. Pohybuje se ve třech intervalech – 5 až 12 hodin, 12 až 18 hodin a více než 18 hodin. V případě, že průběh cesty znemožňuje zaměstnanci stravovat se obvyklým způsobem, má taktéž přu služební cestě kratší než 5 hodin nárok na stravné.

V případě zahraniční služební cesty se situace trochu mění. Zaměstnavatel vyplácí stravné v cizí měně. Výše stravného se liší pro jednotlivé státy, přičemž se vyplácí stravné příslušející takové zemi, ve které zaměstnanec stráví v rámci kalendářního dne nejvíce času. Konkrétní sazby a podmínky stanoví vyhláška Ministerstva financí.

Využití soukromého vozidla

Po dohodě se zaměstnavatelem může zaměstnanec využít pro služební cestu soukromého motorového vozidla. Za to mu pak přísluší náhrady za každý ujetý kilometr. Sazba za každý kilometr se stanovuje v závislosti na typu vozidla. Pro rok 2009 a 2010 je sazba totožná. Za použití jednostopých vozidel a tříkolek vzniká nárok na náhradu ve výši 1,10 Kč za ujetý kilometr, u osobních motorových vozidel pak 3,90 Kč za kilometr.

Náhrada za pohonné hmoty

V případě využití soukromého motorového vozidla pro služební cestu vzniká zaměstnanci dále nárok na náhradu za spotřebované pohonné hmoty. Tato náhrada se stanovuje jako násobek spotřeby vozidla a zaměstnancem prokázané výše spotřebované pohonné hmoty. Spotřeba vozidla se stanovuje jako aritmetický průměr ze spotřeby uvedené v technickém průkazu vozidla.